V Neapoli 6. prosince 1273, na svátek sv. Mikuláše, slouží usebraný kněz brzy zrána mši svatou. Muž na prahu padesátky slouží svou dnešní první mši a zanedlouho se bude účastnit druhé – mše na poděkování za tu první. Dnes se pro tohoto kněze a teologa, syna řádu sv. Dominika, vše změní. Celý svět se ztiší a kněz pozná Pravdu.

Jistě už všem došlo, že mluvíme o mystickém zážitku sv. Tomáše Akvinského, který ho nevratně poznamenal. Odehrálo se něco, co nikdy nebyl schopen vyjádřit ani popsat. To, co viděl, nepoznal tělesnými smysly, ale zrakem své duše. Zkušenost s Bohem byla tak jasná a transformující, že veškeré racionální poznání ztratilo ve srovnání se Světlem, které zažil, svůj lesk. Když se ho jeho věrný socius ptal, co bude dál s jeho nedokončenou Teologickou sumou, Tomáš mu odpověděl: „Už nemohu. Všechno, co jsem napsal, mi připadá jako sláma ve srovnání s tím, co jsem viděl.“[1] A tak největší teolog křesťanských dějin přestává psát a tři měsíce nato umírá. A my se musíme ptát – sláma? Zavrhl snad sv. Tomáš své dílo? Je to jeho vzkaz budoucím generacím, aby na jeho práci zapomněli? Často se dokonce tvrdí, že od toho dne sv. Tomáš nenapsal už ani jediné slovo. Co si z toho máme vzít my? Znamená to, že toto obrovské filosoficko-teologické dílo je pouhá sláma? A ta se hodí do ohně a shoří? Neodvolal nakonec sv. Tomáš svá tvrzení?

Ne tak docela. Teologická suma skutečně zůstala nedokončená a sv. Tomáš na ní po tomto zážitku opravdu nepracoval. Ale nelze říct, že by sv. Tomáš nenapsal vůbec nic. Papež Řehoř X. vyzval sv. Tomáše, aby se zúčastnil koncilu v Lyonu ve Francii. Poslušen papeže se sv. Tomáš na tuto cestu vydal. Pod klášterem Monte Cassino, tím místem, kde byl sv. Tomáš jako malý chlapec vychováván, byl osloven bratry ze zmíněného kláštera, aby přijal pozvání opata Bernarda. Opat si přál, aby je sv. Tomáš navštívil a vysvětlil jim část komentáře sv. papeže Řehoře Velikého ke knize Job, kde se píše o Božím předzvědění vzhledem ke svobodným lidským skutkům. Úryvek, domnívali se znepokojení mniši, popírá lidskou svobodu! Ale to by nebyl bratr kazatel; to by nebyl dominikán duší i tělem, kdyby nedostál řádovému heslu: Contemplata aliis tradere! A tak nejspíš bratr Reginald z Piperna zapsal slova sv. Tomáše na okraj kodexu, kde jsou uchovávána až dodnes a kde byla poměrně nedávno nalezena.[2] Několik vět, známých jako Dopis opatu Bernardovi z Monte Cassina, je vyváženou a zralou naukou naprosto v souladu s tím, co sv. Tomáš napsal v první části Teologické sumy. V dopise opatu píše:

„Na každého člověka je třeba pohlížet z dvojí perspektivy. Jednak z té, která se vztahuje k samotnému člověku, a z hlediska druhé, která odpovídá Božímu předzvědění. Uvažujeme-li člověka o sobě, ve vztahu k událostem, které se mu dějí, není podroben nutnosti; protože je možné, aby se mu přihodily věci, které vůbec nejsou výsledkem osudu. (…) Pokud tedy byli [hříšníci] původně schopni něco získat, nemohli o to přijít nutně. Z toho tedy plyne, že se všechny nepříznivé události nedějí nutně. Totéž platí o smrti i o všech dalších věcech, které konáme nebo trpíme, neboť všechny věci jsou podřízeny Boží prozřetelnosti.“[3]

A tak světec z Akvina několika prostými větami zachoval Boží předzvědění na jedné straně a současně neohrozil lidskou svobodu na straně druhé. Pouze několik málo dní před svou smrtí bere svatý Tomáš zpět své rozhodnutí již nic nenapsat, přináší světlo do jedné z nejsložitějších teologických oblastí a zachovává své povolání dominikána a kněze.

Zakončíme netradičně, pohádkou bratří Grimmů o děvčeti, které tvrdilo, že umí ze slámy upříst zlato. Pointa pohádky je, že děvče lhalo, ze slámy zlato neupředlo. Naproti tomu u sv. Tomáše vidíme opak. Sv. Tomáš označil své spisy za slámu v porovnání s mystickým viděním, které ho přeneslo do jádra Božích tajemství. Ale pro nás, kterým se této milosti nedostalo, je tato jeho sláma ze zlata a je nad všechny poklady světa.

[1] FILIP OP, Štěpán Maria. Poslední cesta k vidění Boha, s. 2.

[2] Srov. Ibid, s. 3: „Dlouhou dobu bylo neznámé a bylo objeveno až v 19. století montecassinským mnichem a historikem Luigim Tosti a publikováno v roce 1875.“

[3] AKVINSKÝ, Tomáš. Epistola ad Bernardum abbatem Casinensem. Online. Dostupné z: https://isidore.co/aquinas/english/ToBernardAbbot.htm. [cit. 2026-02-02].